Cesta na východ

V sobotu 9. června 2012 o osmé ráno se sešlo před loketskou radnicí šest členů našeho spolku a jeden host, jmenovitě manželé Hadravovi a Langovi, Jana Sobotová a pisatel těchto řádků Karel Horčička. Hostem byl renomovaný karlovarský antikvář Jiří Holub. Slunce svítilo jako v červnu a bylo teplo. Hadravovic Octavia a moje VW Polo pak vyrazilo do světa jako o závod, jak řečeno směrem východním, ale zase ne tak úplně moc , abychom museli oživovat znalosti azbuky, ještě toho trochu…

První krátká zastávky byla u zámku Liblice za Mělníkem. Objekt je pěkně opraven, slouží Akademi věd ČR a tak je přístupný jenom park. Pak jsme zastavili v městě Jičíně na obědě, který nenadchl, zejména pan Holub bědoval nad mizernou kvalitou řízku ještě druhý den. A pokračovalo se směrem ke Dvoru Králové, avšak s dalšími zastávkami, nejprve na náměstí městečka Miletín, rodiště to Karla Jaromíra Erbena, a to za účelem nákupu hořických trubiček a miletínských perníčků. A pak již na Kuks.Tady sice mírně pršelo, což však nikomu nevadilo, ostatně brzy zase svítilo životadárné Slunce. Po prohlídce poněkud nehotových a mírně zanedbaných interiérů se známými sochami Matyáše Bernarda Brauna následovala příjemná procházka lesem a zde opět Mistr Braun, totiž jeho Betlém, sice torzální, ale přesto působivý. Nu a poté jsme nastoupili cestu do Dvora Králové a ubytovali se v přívětivém penzionu U andělíčků. Večer jsme povečeřeli v centru města a program prvého dne tak byl vyčerpán.

V neděli po snídani jsme odjeli k Ratibořicím, shlédli exteriéry zámku a park a následně prošli Babiččino údolí. Bylo krásně slunečno a k polednímu téměř horko, nádherný červen. U splavu Viktorka veškerá žádná, zato v říčce Úpě nádherně čistá voda. A vzhůru a dál za poznáním i poučením. Za chvíli jsme se ocitli v Novém Městě nad Metují, obhlédli náměstí a vlezli do zámku, prohlédli jeho tmavé interiéry a už zase sedíme v hospodě, oběd, mezi tím začlo dosti hustě pršet a déšť vydržel téměř celou zpáteční cestu, tu jsme nastoupili po návštěvě novoměstské cukrárny. Doma jsme byli ve zdraví o půl osmé, k mé žalosti zahrádkáře jsem shledal záhonky suché a přeci tam východně od nás tak krásně lilo !

Tradice našich spolkových výletů se tak utěšeně utužuje, navíc toto byla první vyjížďka s nocováním, tedy ne už jen jednodenní cestování. A kamže pojedeme příště?